Každý, kdo se nějakým způsobem věnuje psaní, copywritingu, překladům, SEO či jakékoliv jiné práci s textem, operuje s pojmem normostrana denně. Normostranou se měří objem práce a nezřídka i její cena. Ale vědět, co se pod tímto pojmem skrývá, se vyplatí i těm, které neživí pero, respektive klávesnice. Pojďme se tedy na normostranu podívat podrobněji!
Obsah
Co je normostrana a odkud se vzala?
Slovo stránka znamená pro každého subjektivně něco trochu jiného – jak jistě sami dobře víte, na fyzickou stránku A4 se podle formátu a velikosti písma vměstná bezmála román, anebo třeba jen pár slov.
Obzvláště v obchodním jednání a při naceňování textů by pak v důsledku toho mohlo docházet k neshodám. Proto se bez jasně definovaného pojmu normostrany, která slouží jako měřítko objemu textu, zkrátka neobejdeme!
Původ normostrany sahá do dob užívání psacích strojů, kdy bylo zvykem nechávat každý druhý řádek prázdný pro případné opravy. A jelikož šířka každého písmena byla na psacím stroji stejná, vycházelo v důsledku toho na jednu stránku A4 30 řádků a na jeden řádek 60 znaků.
Z toho nám po vynásobení tedy vychází 1800 znaků včetně mezer, které do dnešních dnů určují rozsah takzvané normostrany.
V českém prostředí je rozsah normostrany 1800 znaků stanoven například vyhláškami o znalcích a tlumočnících č.77/1993 Sb., respektive č. 37/1967 Sb.
V zahraniční existují ale i odlišné definice normostrany, o nichž ještě pojednáme.
Počet znaků na Word stránce, běžného typu rozsah normostrany přesahuje
Stránky psané na psacím stroji se od stránek ve Wordu poněkud liší jak základním formátováním, tak typem písma. Není tedy divu, že většina těch wordových bude počet 1800 znaků bez mezer výrazně překračovat.
Počítáme-li se standardním řádkováním bez mezer a velikostí písma 11-12, vejde se na jednu wordovou “á čtyřku” obvykle mnohem více než 1800 znaků. Samozřejmě ale záleží i na počtu a odsazení odstavců.
Jak zařídit, aby fyzická stránka odpovídala normostraně – velikost písma a formátování
Vhodným formátováním můžete nicméně docílit toho, aby jedna strana A4 zhruba odpovídala jedné normostraně. Nastavte si:
- Zarovnání textu do bloku
- Horní a dolní okraje 2,5 cm
- Okraje po stranách 3 cm
- Řádkování 1,5
- Velikost písma 12 bodů
- Font, kde je každé písmeno stejně široké (Courier, Monaco apod.)
Výsledná stránka se pak bude poměrně věrně podobat stránkám psaných psacím strojem, a počet znaků bude zhruba odpovídat 1800.
Dnes se ale u normostran málokdy hraje na přesné formátování ala psací stroj. Je to především celkový počet znaků, na němž záleží, ať již se na jednu fyzickou stránku vejde normostrana jedna, dvě, nebo třeba jen půlka.
Počet znaků ve Wordu zjistíte snadno
Zajímá-li vás, kolik znaků má váš wordový text a odpovídá-li jedné normostraně, můžete to zjistit docela snadno. Vespod vašeho dokumentu najde takzvaný stavový řádek, na jehož levé straně uvidíte položku Počet slov, případně Slova. Klikněte na ni a ukáže se vám statistika slov, odstavců, řádků i celkového počtu znaků bez mezer i s mezerami.
Alternativně se lze k počtu slov dobrat přes záložku Revize, kde rovněž naleznete položku Počet slov.
Kolik slov má normostrana?
V našich podmínkách je počítání slov na normostraně víceméně podružností, neboť rozhoduje právě počet znaků. V češtině 1800 znaků obvykle odpovídá zhruba 250 slovům, v jiných jazycích to může být více či méně. Například u angličtiny, kde se častěji vyskytují různé předložky a členy, bývá počet slov na normostranu o pár desítek vyšší.
Počet znaků na normostranu se může v různých zemích lišit
1800 znaků je standardem jedné normostrany v Česku i řadě dalších zemí, není ale standardem univerzálním. Můžete se setkat i s jinými definicemi normostrany, například:
- 1500 znaků včetně mezer v Německu či Polsku
- 1500 znaků bez mezer u orgánů a institucí Evropské Unie
- 250 slov v USA
- 2000-2400 znaků včetně mezer v Dánsku
Normovaná strana versus hodinová sazba – otázka cen textů
Poptáváte-li copywriting, překlad, tiskovou zprávu, článek či jakýkoliv jiný text, obvykle se setkáte s tím, že dodavatel za svou práci požaduje platbu buď za normostranu, za jednu hodinu práce, případně za celý projekt.
- Výhodou platby za normostranu je to, že je transparentní a výsledky práce se s ní dají snadno měřit a ověřovat. Má to ale i své nevýhody, totiž že s dalšími úpravami a připomínkami k textu se při platbě za normostranu leckdy nepočítá, což je nevýhodou především pro klienta. Pokud se s nimi počítá, není pak možné divit se vyšší ceně. Nevýhodou pro “psavce” samotného je zase to, že platba za normostranu nezohledňuje čas strávený analýzou, přemýšlením a vymýšlením, které by měly každému dobře napsanému textu předcházet.
- Proto je stejně častou variantou platba za hodinu práce, která zohledňuje nejen psaní, ale kreativní proces (včetně jeho přemýšlecí a vymýšlecí složky) jako celek. Navíc u opravdu kvalitních textů je rozsah často vedlejší – třeba dobrý slogan může být krátký, zato vydělávat miliony. Takzvaná hodinovka se dá poněkud hůře pohlídat a často je otázkou důvěry ke zpracovateli daného textu – proto je nezřídka lepší vyžádat si report toho, kolik času a na čem při vašem projektu konkrétně strávil.
